B-1 Lancer | |
---|---|
B-1B nad Pacifikem | |
Určení | strategický bombardér |
Původ | USA |
Výrobce | North American Rockwell/Rockwell International |
První let | B-1A 23. prosince 1974 B-1B 18. října 1984 |
Zařazeno | 1. října 1986 |
Charakter | Ve službě |
Uživatel | Letectvo Spojených států |
Výroba | 1973–1974, 1983–1988 |
Vyrobeno kusů | B-1A: 4 B-1B: 100 |
Cena za kus | 283 milionů $ v roce 1998 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rockwell B-1 Lancer[nb 1] je americký nadzvukový těžký bombardér s měnitelnou geometrií křídel. Běžně se nazývá „Bone“ (od „B-One“). Spolu s letouny B-2 Spirit a B-52 Stratofortress je jedním ze tří strategických bombardérů ve flotile amerického letectva.
B-1 byl poprvé představen v 60. letech 20. století jako platforma, která by kombinovala rychlost 2 Machy letounu B-58 Hustler s doletem a užitečným zatížením letounu B-52, přičemž měla nakonec nahradit oba bombardéry. Po dlouhé sérii studií vyhrála firma Rockwell International (nyní součást Boeingu) soutěž o design, ze kterého vzešel B-1A. Tato verze měla nejvyšší rychlost 2,2 Machy ve velké nadmořské výšce a schopnost létat na velké vzdálenosti rychlostí 0,85 Machu ve velmi nízkých nadmořských výškách. Kombinace vysokých nákladů na letoun, zavedení řízené střely AGM-86, která létala stejným základním profilem a včasná práce na „stealth“ bombardéru významně ovlivnila potřebu B-1. Po výrobě prototypů B-1A byl v roce 1977 program zrušen.
Program byl obnoven v roce 1981 převážně jako prozatímní opatření kvůli zpožděním v programu bombardéru B-2, který nakonec dosáhl počáteční operační schopnosti v roce 1997, což vedlo k přepracování letounu jako B-1B, který se lišil od B-1A tím, že měl nižší nejvyšší rychlost ve velké nadmořské výšce 1,25 Machu, ale měl lepší výkony v nízké nadmořské výšce 0,96 Machu. Dále byla značně vylepšena elektronika a drak, aby umožnil vzlet s maximálním možným zatížením palivem a výzbrojí. Dodávky letounů B-1B začaly v roce 1986 a formálně vstoupil do služby u Strategic Air Command (SAC) jako jaderný bombardér ve stejném roce. V roce 1988 bylo dodáno všech 100 letadel.
Na začátku devadesátých lech po válce v Zálivu a souběžně s reorganizací SAC na nově vytvořené Air Combat Command byla úloha B-1B změněna na konvenční bombardování. Bojově byl poprvé nasazen během operace Desert Fox v roce 1998 a poté během operací NATO v Kosovu následujícího roku. Dále B-1B podporoval vojenské síly USA a NATO v Afghánistánu a Iráku. Letectvo mělo od září 2012 v provozu 66 strojů B-1B. Očekává se, že B-1B bude nadále sloužit do 30. let 21. století s tím, že výměna za letouny Northrop Grumman B-21 Raider začne po roce 2025. V inventáři je s B-1 počítáno do roku 2036.[1]
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „nb“, ale neexistuje příslušná značka <references group="nb"/>